Po revoluci v letech 1990-1991 jsem hlavně vandroval a hrál ve folkových kapelách. To hraní mi vydrželo do nedávna a byla to pohodová zábava. No a asi byste u mně netipovali takovouhle bláznivinu. Ale abych pokračoval dál. V roce 1991 na podzim jsem se začal více zaobírat myšlenkou westernu a westernového ježdění. Došlo k založení westernové sekce
West Ranch Rejštejn. Byla to moc hezká doba. Moc krásné akce se dělaly a moc rád na to vzpomínám. Zde jsem si osvojil nutnou praxi u kavaleristů. Znám koně z více stran než kdokoli jiný!!! Při protažení ohněm vidíte koně před sebou.
Při bočním ustupování si dáváte velký pozor, abyste neměli z nohou merkur pro chirurga. I bič byla hezká disciplína, ale i ten jsem beze šrámů přežil. To vše uvidíte ve fotogalerii, která je oproti kavaleristickým stránkám kvalitativně lepší.
To jsem ale odbočil. West Ranch Rejštejn vlastně sekce skončila v roce 1993. Jakási nejmenovaná podnikatelka tento ranch poslala do háje a zadlužila ho. A tak v roce 1994 jsem byl v září vůbec poprvé na re-enactu. A jak jsem se k CACWA-ě dostal? V těch
letech 1993 - 1994 jsem se setkal s lidma z RWC - Revival Western Club z Jihlavy. Kdosi tam začal mluvit o CACWA-ě a dal mi kontakt na tehdejšího prezidenta Čerta - Tremla.
Vůbec první setkání bylo pro mně moc zajímavé. Jenom mi stále něco chybělo - koně. Jenže CACWA prosazovala jenom infanterii a o jiném typu regimentu vůbec nemohla být řeč. Takže několik let trvalo se dopídit
kavaleristického regimentu. V roce 1998 jsem vstoupil do 8th Iowa Cavalry. Co jsem zde zažil bylo něco zcela nespoutaného. Ale to je fakt nošení dříví do lesa. Vždyť chomutováci nikdy nezkazili zábavu. Byla to nádherná léta. Jen si vzpomeňte na Kutila
Toma Pánka, kdy sestavoval svůj zázračný ježko-stůl. To bylo opravdu neuvěřitelné vystoupení ve Vysoké peci.
20. března 2001 jsem založil s Jerrym a Fannym 9th Illinois Cavalry Regiment. Zaměření je více na re-enact a historii. Jde o zcela nezávislou a nezávaznou partu lidí. No a jak si můžete vypočítat, je tu už mnoho let. Za tu dobu se zdařily dobré i nedobré akce,
rozchody, příchody a zase odchody. To jenom proto, abychom zjistili, že býti nezávislý je opravdu cosi důležitého.
Tak tu káru táhnem dál, jak život dá a těší nás veselé zážitky a na ty smutné zapomínáme. Lidi přichází a také odchází. Ale co na tom záleží. Třeba se zase někde sejdeme a bude nám zase fajn. Důležitá je myšlenka, proč to děláme.
Good luck
Duffy
